Mohou humanoidní roboti myslet a vnímat jako lidé? Kde leží hranice lidskosti?

Mohou humanoidní roboti skutečně myslet, vnímat a rozumět světu podobně jako lidé, nebo lidské schopnosti pouze napodobují? Jakou roli hrají tělo, smyslové vnímání a emoce při utváření inteligence? A kde leží hranice mezi lidským a umělým? Současný vývoj umělé inteligence a humanoidní robotiky otevírá nejen nové technologické možnosti, ale také zásadní filozofické a společenské otázky. Dokážou se roboti učit ze zkušenosti podobně jako člověk? Mohou rozpoznávat naše emoce a reagovat na ně? A jak jejich rostoucí schopnosti proměňují naše představy o vědomí, inteligenci a samotné lidskosti? Diskusní panel nabídne interdisciplinární reflexi těchto otázek na pomezí filozofie mysli, sociální antropologie a kognitivní robotiky a nabídne prostor pro kritickou diskusi o povaze inteligence, vědomí a vztahu člověka k umělým systémům.

Moderuje dr. Juraj Hvorecký, vedoucí Centra pro environmentální a technologickou etiku - Praha (CETE-P). Jeho pozvání přijali doc. Eva Šlesingerová, antropoložka technologií a PI v projektu EMOROB/GAČR a doc. Matěj Hoffmann, vedoucí laboratoře humanoidní robotiky na FEL, ČVUT.