Putování Šimona Polského: cesty a setkávání arménského poutníka ze Lvova

Šimon Polský, arménský písař ze Lvova, se vydal roku 1608 na takřka desetileté putování napříč Osmanskou říší. Zanechal sobě obsáhlý cestopis a také kratší kolofony, v nichž komentoval tehdejší situaci. Několik let strávil v Istanbulu a delší dobu pobýval také v Káhiře a Jeruzalémě; na pouti do arménského poutního kláštera sv. Jana Křtitele projel celou střední a východní Anatolií a navštívil i italská města (Řím a Benátky). Šimonův text (sám na pomezí imagologie, etnologie a historie) nás zavádí hned na několik „pomezí“ – coby věřící apoštolské arménské církve, obklopen prostředím polským a německým, překračuje hranici s kategorií Orientu na Dunaji, aby své souvěrce našel všude podél tzv. tatarské stezky na cestě dnešním Rumunskem a Bulharskem. Největší arménskou komunitu tehdy nachází v Istanbulu, kde se cítí paradoxně jak doma, tak jako dvojnásobný cizinec – Armén z diaspory, který se snaží sžít s osmanskou arménskou realitou a vyrovnat se se svým postavením evropského cizince ze země Franků, obchodníka, občasného písaře a především poutníka do Svaté země. Šimon strávil na cestách mnohem delší čas než ostatní profesionální cestovatelé a poutníci; jeho zápisky proto odhalují jinakost v trochu jiných konotacích, než jaké byly obvyklé co se týče dominantního diskursu 19. století. Šimonův „svět“ těsně přes jeho zánikem o několik století později shodou okolností zdokumentoval český cestovatel Josef Wünsch.

Přednášející: doc. PhDr. Petra Košťálová, Ph.D.