Slavnostní představení druhého svazku edice olomoucké univerzitní matriky

Největším pokladem každé univerzity jsou plody její práce – její vzdělaní absolventi. Olomoucká univerzita patří navzdory svým bouřlivým dějinám k těm vysokým učením – pilířům evropské civilizace, které tyto plody uchovávaly v paměti, vedly matriky svých posluchačů a předaly tak tento poklad budoucnosti.

Po pečlivé edici části nejstarší matriky olomoucké univerzity z let 1576 (resp. 1590) až 1651, která byla vydána péčí prof. Libuše Spáčilové a dr. Vladimíra Spáčila v roce 2016, bylo nyní díky úsilí stejného autorského páru připraveno pokračování, zachycující léta 1652–1729. Tzv. Matricula academiae Olomucensis podává svědectví o období největšího rozkvětu univerzity v jejím jezuitském období. Po devastující švédské okupaci, během níž byla univerzita dokonce nucena v letech 1642–1650 přerušit svou činnost, nastalo období růstu a nadějí.

Rukopis, přinášející soupis imatrikulovaných studentů, je tak dokladem početního nárůstů akademické obce v období, které pro univerzitu znamenalo v zásadě nerušený růst nepoznamenaný zásahy státu, období, v němž se rozšířily prostory univerzity, vznikl Starý konvikt, barokní budova univerzity, seminář sv. Františka Xaverského i kostel Panny Marie Sněžné. Matrika se stala svědkem „zlatého věku“ jezuitského olomouckého učení.

Není lepšího způsobu, jak uctít minulost naší univerzity, než připomenutím jejich největších úspěchů – absolventů. Pokračování edice olomoucké univerzity je tak nesmírně cenným příspěvkem k oslavám výročí a její vydání s radostí představíme veřejnosti za účasti dvojice editorů a představitelů Vydavatelství UP.