Václav Hájek: Chrám a šnek

V období baroka (cca v 17. a první polovině 18. století) se v různých politických a náboženských kontextech dbalo na účinnou a působivou obrazovou reprezentaci řady kultovních, ideových, morálních a epistemologických poselství. Stejnou měrou se přikládal význam tematickému vymezení i formálnímu pojetí dané symboliky. Naddimenzované měřítko chrámových prostor s jejich sochařským a iluzivně malířským programem, kompozice náměstí, průčelí reprezentativních budov i celostní pojetí barokní krajiny mohly obnášet obdobně klíčové a přesvědčivé významy jako znázornění mouchy, ulity, ptačího hnízda či stébla slámy. Mikrokosmos ukazovaný vesměs v zátiších a makrokosmos demonstrovaný ve velkoformátových „multimediálních“ realizacích se v období baroka často obsahově i tvarově setkávaly, proplétaly a vzájemně na sebe odkazovaly. Třeba dobově oblíbená forma mušle neměla z vizuálního (a alegorického) hlediska nijak zvlášť daleko k výrazu některých architektonických interiérů. Droboučký detail tak v sobě symbolicky odráží pohledově takřka neuchopitelný celek a tato setkání mrňouska s obrem nejsou v baroku vůbec náhodná a pro tehdejšího diváka nebyla ani zásadně překvapivá.