Změny ekonomiky v době osvícenství na příkladu archeologického materiálu z hospodářského dvora Švamberk

Přednášející: Mgr. Tereza Šálková, Mgr. Libor Vobejda / Archeologický ústav Filozofické fakulty JU

Po objevení Ameriky na konci 15. století se začaly rychle šířit nové rostliny, neofyty. Zároveň se do Evropy dostávaly i rostliny z Asie a Afriky. Původně se vysazovaly pouze v okrasných zahradách, později, po třicetileté válce, se pěstovaly v hlavních výrobních centrech, na panských statcích. Výrazně přispěly ke změně evropského zemědělského systému. Doba, kdy neofyty získaly ve střední Evropě významnou roli, se vyznačovala osvícenou filozofií a rychlým hospodářským pokrokem. Od 17. století se mnoho těchto rostlin pěstovalo z různých důvodů, především pro výrobu potravin, jako exotické koření, léčivky a okrasné květiny. Rostlinné zbytky v krovech hospodářského dvora Švamberk byly datovány pomocí dendrochronologie dřevěných konstrukčních prvků a typologie nalezených artefaktů. Archeobotanický výzkum na panském statku Švamberk přinesl doklady pěstování kukuřice, tabáku selského a slunečnic (původem z Ameriky), čiroku (původem z Afriky), loubince a thůjovce (původem z Asie). Hlavním těžištěm produkce statku bylo ovšem obilí, olejniny a zelenina. Dendrochronologická analýza a analýza izotopů stroncia umožnila zachytit vývoj ekonomiky statku v čase. Nejstarší dřevo pokácené v průběhu 17. století mělo pravděpodobně lokální původ, zatímco na konci 18. století bylo dřevo pravděpodobně přiváženo složitým dopravním systémem z různých částí jižních Čech. Spoluautorky článku: Julija Erban Kochergina, Zuzana Thomová